Bývalí členové
Irena Havránková
Za její první návštěvou ZUŠ v Klášterci nad Ohří nestojí nikdo jiný než rodiče, kteří si nástup do tanečního oddělení podmínili o týden dřívějším sundáním sádry na ruce. Následovala i první hodina klavíru, na které měla zkusit přezpívat Kočka leze dírou od „c1“, aby se zjistilo, jestli má aspoň trošku hudební sluch. Od c1 to neklaplo, takže druhý pokus následoval od malého g. To již dopadlo lépe, a tak byla přijata. Svatou trpělivost s učením not a basového klíče s ní měl tatínek, který první roky u klavíru kontroloval, aby nehrála vše podle poslechu, ale pěkně podle not, a každou chybu hlasitě okomentoval slovem KUŠ! Zájem o zpěv se začal probouzet záhy. První hodina zpěvu však byla zároveň i poslední. Paní učitelka zkonstatovala, že bude lepší, když se zpěvem ještě chvíli počká. A tak čekala až do prváku na vejšce, kdy se ze zvědavosti připletla mezi zakládající členy vokálního uskupení, které po dvou letech formování začalo fungovat pod názvem Všelijak. Díky shodě náhod se ocitla ve vedení, i když nevěděla, která bije a sborový zpěv byl do té doby cizím slovem. Rozhodla se ale, že to zkusí a zkouší doteď. O existenci Oktetu se dozvěděla od Lenky (bývalé Okteťačky), která jí zápočet ze španělštiny zapsala na oktetím koncertě. Od té doby se Irča stala věrným oktetím fanouškem. Ani nepomyslela na to, že by někdy mohla být jeho součástí. Stalo se, a tak ji teď můžete slyšet v altové sekci, kde zvyšuje výškový průměr.
Jiří Voslář
Nebyl sice účasten prvotního rozhovoru, při kterém myšlenka Oktetu vznikla, ale dá se říci, že členem skupiny je od první zkoušky. Od té doby také tvoří pevné jádro tenorové sekce společně se Zdendou.
Sborovému zpěvu se věnoval již během studia základní umělecké školy Na Popelce, pak ale sbor na několik let opustil a ke zpěvu se opět vrátil až v tercii na gymnáziu. Tam s Besharmonií došel až k maturitě a ještě o kousek dál, když studoval architekturu v Praze. Sborů za svou tzv. kariéru navštívil i více, zmínku by si zasloužil alespoň Kiks a Laetitia. Nakonec ale zůstal u Oktetu. Kromě hudby má i jiné zájmy, lze vyjmenovat například dinosaury, kreslení, modelování z hlíny, vesmír, manželku, 2 děti atd. Má spoustu nereálných přání a tužeb a s Oktetem by rád nazpíval album vánočních koled.
Zdeněk Lavička
Se sborovým zpěvem neměl dlouho nic společného. Během dospívání se věnoval závodnímu tanci (standardnímu a latinsko-americkému), ale když už se pak konečně ke zpívání dostal, neváhal v pubertě nabytou taneční znalost uplatnit, obzvláště na koncertech. První sborovou zkušenost přinesla (jako pro mnohé další) Besharmonie, gymnaziální sbor pod vedením sborového takřka guru – Libora Sládka, který ho bez váhání pasoval na tenora. Odtud už pak byla snadná cesta do dalších pěveckých těles, jako například KIKS, BAR-i-TON, Kratochvíle nebo Bohemiachor. Jeho profesní život ani zdánlivě nenasvědčuje obecnou tendenci zalíbení ve zpěvu, nebo alespoň tak to mezi svými IT kolegy vnímá. Protiklady se zkrátka přitahují…Patrik Matras
První zkušenosti se zpíváním získal podobně jako další členové doma. Ne ale od rodičů nebo od sourozenců – hudební škola byla totiž hned za rohem a tak byl zpěv z ní slyšet až u něj v pokoji. Jednoho dne se tedy jako malý školák rozhodl, že by to chtěl taky zkusit – a k paní učitelce Janě Šímové pak chodil spoustu let. Záhy po nástupu na gymnázium byl naverbován do tamního sboru, kde se poprvé sektal se sborovým zpíváním – a natrvalo se také usadil v basové sekci. Největší “předoktetovskou” sborovou zkušeností pro něj byl ústecký sbor Romance vedený Petrem Řehákem. Kvůli studiu medicíny se postupně přesunul z rodného Ústí nad Labem do Prahy a díky kombinaci různých náhod se také nakonec dostává do Oktetu (kde je už několik let ve “zkušební době”). A i když fyzika byla jedním z jeho nejméně oblíbených předmětů, živí se dnes jako radiolog a “zobrazovač” na Radiodiagnostické klinice VFN.Václav Voslář
Prvotní zkušenost se zpíváním se na nějakou dobu zdála být také konečnou. Navštěvování nejmenovaného dětského sboru myšlenkově propojilo podobné aktivity s tehdy nadužívaným termínem núdá. Představa angažovanosti v pěveckém tělese se stala přijatelnou až v gymnaziálním sboru pod vedením (chvíle napětí) Libora Sládka. Netrvalo dlouho a nově zmutovaný bas si vyžádal i osobní péči u učitelky sólového zpěvu Moniky Drdové. Potom už zbýval jen krůček „za bráchou“ do Oktetu, kde si čerstvě zrozené uskupení nějakého hlubšího hlasu žádalo a núdá nehrozila ani náznakem. Halekalo se samozřejmě i jinde, namátkou v Operním souboru ZUŠ Na Popelce nebo v Bohemiachoru, ale nad Oktet není. A jak prý se dá zpívání skloubit se studiem? No prostě někdy to studium flákáte trochu smysluplněji, než jindy.Vojtěch Miloš
„Další sviní ucho do rodiny!“ vyklouzlo z úst rodičů po několika marných pokusech ho nadchnout pro hudbu. Jako děťátko totiž kategoricky opovrhoval čímkoliv, co hrálo nebo zpívalo. Pak ale přišly letní prázdniny, kdy shodou okolností zůstal na několik dní doma sám se sestrou, která svědomitě cvičila známou skladbu Pro Elišku. Ze záhadného důvodu náhle nabyl přesvědčení, že se to musí naučit taky. Sestra samozřejmě protestovala, neb taková skladba není pro šestileté ručky. Jenže jeho odhodlání bylo silnější a zanedlouho, po návratu ostatních členů rodiny, potěšil své rodiče milým překvapením…
Od tohoto okamžiku již věděl, že to bude hudba, co naplní jeho život. Začal navštěvovat základní uměleckou školu a zaměřil se na čtyřruční hru. Tátova péče a trpělivost mu otevřely cestu také ke kytaře a kontrabasu. Ke zpívání se dostal až s nástupem na gymnázium díky tamější učitelce hudební výchovy Taťáně Jonasové, od níž dostal pozvání do Komorního sboru Gymnázia Hranice stejně jako jeho vrstevník David Križan. Dva mladí kluci se zhlédli ve společném hraní na kytaru, až z toho vzešlo kytarové duo LiThr přetrvávající dodnes. Zde, stejně jako ve sboru, jeho jemný sametový bas domalovával barvu zvuku, ale neumožňoval sólové vystupování. Až vržen do víru velkoměsta a vysokoškolského života na koleji byl nucen postavit se na vlastní nohy a stát se plnohodnotným zpívajícím kytaristou. V Praze působil ve školním sboru Sebranka, alikvotním sboru Spektrum a působí v celorepublikovém tělese Bohemiachor. Nyní se orientuje na moderní a capella muziku, kterou si (více než) užívá v uskupeních Intonic a Oktet.
Michaela Páchová
„Ráda se miluje, ráda jí, ráda si jenom tak zpívá…“ Karel Plíhal
Probdít celou noc u kytary s Krylem, poslouchat „dobrej bigbít“ a chodit na koncerty ji naučil taťka, zpívat druhej hlas do trampských písniček z Porty a cvičit na piano mamka, obracet LP desky a mít ráda moravský písničky děda a rozvibrátorovat hlasivky babička. Se svými sestrami (Luckou a Péťou) začínala v populárním dětském sboru Paprsek (pod vedením skvělého muzikanta Milana Klipce) a v několika kapelách (K-System, Tangoband, Karavel). V pubertě hrála na piano s holčičí kapelou Mrtvá vrána a zpívala s vokální skupinou Křoví. Od čtrnácti se potloukala po svatbách, vesnických bálech a maturitních plesech. Muzikantské zkušenosti a zážitky sbírala s kapelami Just now!, Blues band, Jazz Desperados a s Orchestem Ladislava Bareše. Správně zpívat se ji snažili naučit Věra Tondrová, Kamil Šádek, Zuzka Janiššová, Pavel Towen Veselý a Markétka Amerighi. Ráda se účastní letních jazzových i jiných hudebních workshopů, baví ji improvizovat a pokouší se skládat vlastní písničky. Má ráda zvukaře a sní o tom, že jednou bude mít vlastní nahrávací studio. V Oktetu zpívala alt.
Michal Hájek
Lorem ipsum dolor sit amet, consectetuer adipiscing elit. Pellentesque arcu. Phasellus et lorem id felis nonummy placerat. Et harum quidem rerum facilis est et expedita distinctio. Sed ut perspiciatis unde omnis iste natus error sit voluptatem accusantium doloremque laudantium, totam rem aperiam, eaque ipsa quae ab illo inventore veritatis et quasi architecto beatae vitae dicta sunt explicabo. Etiam bibendum elit eget erat. Nullam dapibus fermentum ipsum. Fusce nibh. Maecenas libero. Praesent in mauris eu tortor porttitor accumsan. Maecenas lorem. Donec vitae arcu. Maecenas aliquet accumsan leo. Aliquam erat volutpat. Phasellus enim erat, vestibulum vel, aliquam a, posuere eu, velit.
Kateřina Voslářová
Káťa Macků přišla do Oktetu v dávných dobách, kdy nás ještě nebylo ani 8. To ji řadí do základů oktetího sopránu, přestože její hlas v průběhu let obohatil i jiné sekce sboru. Kátin někdy zdánlivě „doplňkový“ hlas nenápadně udržoval kompatibilitu barev a vhodně zahušťoval frekvenční škálu Oktetího zvuku. Za zmínku ale stojí i nepěvecké aspekty Kaččina působení ve sboru – organizace, zapisování důležitých informací, povzbuzování, řešení… Podílela se také na vzniku obalů našich nahrávek, na plánování akcí (díky ní jsme např. vyjeli do Belgie) a tak dále. Káťa si svým tričkem vysloužila přezdívku „Kosí bratři“ a svou upřímností „Duše Oktetí“. Oktet opustila na jaře roku 2013 z komplexního shluku důvodů, ale kontakt se současným Oktetem si chytře zajistila sňatkem s jedním a udržovaným přátelstvím s ostatními členy.
Libor Sládek
Stál u sborových začátků některých z nás a svým nadšením a bezprostředností strhl mnohé k dlouholeté nekončící lásce ke sborovému zpívání. V Oktetu na jeho počátku zastával funkci basa a zároveň sbormistra. Z jeho dalších bývalých či současných hudebních aktivit jistě stojí za zmínku vedení sborů Cantamus, renesančního Víceméně v tónině, spoluvedení celorepublikového sboru Bohemiachor a úzká spolupráce s chlapeckým sborem Pueri gaudentes. Libor se s námi z časových důvodů v září 2006 rozloučil, ale i nadále zůstává naším fanouškem 😉
Lenka Bartoníčková
Lorem ipsum dolor sit amet, consectetuer adipiscing elit. Pellentesque arcu. Phasellus et lorem id felis nonummy placerat. Et harum quidem rerum facilis est et expedita distinctio. Sed ut perspiciatis unde omnis iste natus error sit voluptatem accusantium doloremque laudantium, totam rem aperiam, eaque ipsa quae ab illo inventore veritatis et quasi architecto beatae vitae dicta sunt explicabo. Etiam bibendum elit eget erat. Nullam dapibus fermentum ipsum. Fusce nibh. Maecenas libero. Praesent in mauris eu tortor porttitor accumsan. Maecenas lorem. Donec vitae arcu. Maecenas aliquet accumsan leo. Aliquam erat volutpat. Phasellus enim erat, vestibulum vel, aliquam a, posuere eu, velit.
Dan Vondrák
Od útlého dětství zpíval a stále zpívá s velkou chutí, avšak k davovému a koordinovanému vyluzování zvuků se dostal až prostřednictvím Libora Sládka a sboru Besharmonie. Za vrchol své pěvecké kariéry považuje působení v Oktetu, ve kterém v basových polohách prozpíval čtyři intenzivní roky. Už jako juvenilní stádium Homo sapiens byl fascinován kdejakou breberkou, a tak není divu, že se dnes přírodě věnuje nejen ve chvílích volna, ale i v práci. Rád cestuje, toulá se po horách a zajímá se o kde co. V současnosti většinu jeho času pohlcuje bádání v oblasti výzkumu jezer a poslední doby ledové.