Členové

První sborové zkušenosti (kromě rodinného vícehlasého prozpěvování na cestách autem) posbírala v Ústeckém dětském sboru pod vedením manželů Kobrlových. Po odchodu za studii do Prahy bez zpívání dlouho nevydržela a postupně se na delší či kratší dobu stala členkou sborů Kratochvíle, Bohemiachor, Víceméně v tónině, Kakofon, Crashendo… Nakonec se jí povedlo infiltrovat i Oktet, kam následovala svou sestru a svého muže. Odjakživa zpívala sopránové party a nejinak je tomu i v Oktetu. Je známá jako notorický prudič sbormistrů, kdy neustále upozorňuje na rytmické a intonační chyby, což asi pramení z její lásky k matematice. Tu využívá také ve své pracovní kariéře – působí totiž ve firmě zabývající se vývojem a použitím geografických informačních systémů. Aktuálním „zaměstnáním“ je však nyní rodičovská dovolená s dětmi Ondrou a dvojčaty Honzíkem a Kubíkem. Dalším jejím zájmem (nyní trochu opomíjeným) je genealogie.

Už jako malá prý byla zdálky dobře slyšet, když ji rodiče dávali spát do kočárku na balkon. Řev později vyměnila za zpěv a u toho už zůstala. Od devíti let navštěvovala dětský pěvecký sbor Mládí pod vedením prof. Stanislava Pecháčka, spoustu krásných let strávila v gymnaziálním sboru Libora Sládka Besharmonie, v celorepublikovém sboru Bohemiachor a něco málo zkušeností nasbírala i v kapelách Jazzika a Deepers. Doma má dva malé kluky a manžela novináře. Po mateřské dovolené začala pracovat pro Kurzy pro radost, kde má na starosti především práci s texty. Má ráda dobrou hudbu, jídlo a pití a otevřené lidi. V Oktetu je od samého začátku, pohybuje se mezi sopránem a altem (tíhne tedy spíše dolů) a patří ke členům, na něž se ostatní vytahují (samozřejmě jen svou výškou!).

Na sborových soustředěních trávila víkendy už v předškolním věku, protože maminka, babička i děda zpívali ve sboru u pana Brožka. Nebylo tedy divu, že v první třídě nastoupila spolu se sestrou do Ústeckého dětského sboru, vedeného charismatickým profesorem Kobrlem. Tvrdohlavě trvala na tom, že bude s Barunkou zpívat soprán, ačkoli její hlas zněl mnohem lépe v polohách o dost nižších. Zpívání ve sboru si i přesto zamilovala a brzy pochopila, že tam jde o mnohem více než jen o provozování vícehlasé hudby. Gymnaziální sbor Gauneramus, vedený spíše kamarádem než učitelem Vladimírem Saskou, jí pak odhalil nesčetné radosti sborů smíšených a definitivně tak určil její největší životní hobby. Studium překladatelství ji po maturitě odvedlo z rodného Ústí nad Labem do Prahy, kde ji brzy díky sestře lapila chapadla sboru Kratochvíle, který vedla Sylva Kroupová. A právě setkání s touto zpěvačkou a sbormistryní se jí stalo osudným – Sylva ji nejprve u sebe ubytovala a brzy na to i přivedla (původně jako záskok) do Oktetu. Tam se na dlouho stala nejen nejmenším členem, ale také již natrvalo altem. Nic na tom nezměnilo ani doporučení laskavé učitelky zpěvu Pavly Fendrichové, aby se vrátila do sopránu, takže altové party si zazpívala postupně ještě v řadě dalších sborů: v renesančním Víceméně v tónině, Collegiu 419, v ženském sboru Chrpy či obligátním Bohemiachoru.