Přichází altí posila Evička 🙂

Na sborových soustředěních trávila víkendy už v předškolním věku, protože maminka, babička i děda zpívali ve sboru u pana Brožka. Nebylo tedy divu, že v první třídě nastoupila spolu se sestrou do Ústeckého dětského sboru, vedeného charismatickým profesorem Kobrlem. Tvrdohlavě trvala na tom, že bude s Barunkou zpívat soprán, ačkoli její hlas zněl mnohem lépe v polohách o dost nižších. Zpívání ve sboru si i přesto zamilovala a brzy pochopila, že tam jde o mnohem více než jen o provozování vícehlasé hudby. Gymnaziální sbor Gauneramus, vedený spíše kamarádem než učitelem Vladimírem Saskou, jí pak odhalil nesčetné radosti sborů smíšených a definitivně tak určil její největší životní hobby. Studium překladatelství ji po maturitě odvedlo z rodného Ústí nad Labem do Prahy, kde ji brzy díky sestře lapila chapadla sboru Kratochvíle, který vedla Sylva Kroupová. A právě setkání s touto zpěvačkou a sbormistryní se jí stalo osudným – Sylva ji nejprve u sebe ubytovala a brzy na to i přivedla (původně jako záskok) do Oktetu. Tam se na dlouho stala nejen nejmenším členem, ale také již natrvalo altem. Nic na tom nezměnilo ani doporučení laskavé učitelky zpěvu Pavly Fendrichové, aby se vrátila do sopránu, takže altové party si zazpívala postupně ještě v řadě dalších sborů: v renesančním Víceméně v tónině, Collegiu 419, v ženském sboru Chrpy či obligátním Bohemiachoru.