Naše první zahraniční turné! Bydleli jsme u kamarádů v Destelbergenu a mimo jiné jsme se podívali do Gentu, Hasseltu, Brugg, Bruselu a taky k moři a na biofarmu, kde jsme hnojili pole ;-). Jo a jako bonus se můžete podívat na tablo, které jsme vytvořili pro Káťu jako poděkování za báječně zorganizovaný zájezd. 🙂

28. dubna (pondělí) – Příjezd do Belgie

Konečně je to tady! 🙂 Náš první, dlouho plánovaný, nefalšovaný, oktetí zahraniční zájezd! Cestu do belgického Destelbergenu, což je jakési předměstí města Gent, jsme dvěma auty zvládli celkem bez problémů za nějakých čtrnáct hodin. Na místě už nás čekali naši hostitelé – Jan a Simone, které znala Káťa ze svého loňského pobytu na biofarmě poblíž Gentu. Bydleli se svými dvěma syny (16 a 18 let) v pronajatém domku v příjemně tiché, zelené čtvrti rodinné zástavby. Zvenku vypadal tak trochu chatově, ale uvnitř se ukázal jako moderně zařízený dům. K našemu překvapení vyklidili svou ložnici a dali nám ji na týden zcela k dispozici.

29. dubna 2008 (úterý) – Bruggy, moře

V úterý jsme se jeli podívat na sever, do historického městečka Bruggy (díky vodním kanálům trochu připomínajícího Benátky) a odpoledne pak ještě severněji, až k moři, do městečka Ostende. Na liduprázdné pláži to bylo fajn! 🙂

Bruggy

Výlet k moři

30. dubna 2008 (středa) – Cesta do Hasseltu za sborem Het Volgende Punt

Ve středu dopoledne jsme si prohlédli centrum Gentu a odpoledne pak vyrazili do 120km vzdáleného Hasseltu. Tam nás měl očekávat místní soubor Het Volgende Punt, který se ukázal jako velmi sympatický, asi dvacetičlenný mužský sbor s věkovým průměrem kolem padesátky. Problém byl, že těch 120 km kilometrů jsme jeli cca čtyři a půl hodiny, protože ve čtvrtek byl v Belgii svátek a všichni (opravdu asi všichni!) vyráželi někam na prodloužený víkend. Do Hasseltu jsme se tedy dostali až těsně před začátkem plánovaného koncertu.

Když jsme konečně dorazili na místo, dostalo se nám vřelého přijetí. Auta jsme nechali na parkovišti před jejich domem a vydali se pěšky do jedné barové hospůdky, kde měl společný koncert proběhnout. Nejdřív začali oni, zpívali takovou všehochuť převážně z lidové tvorby, nicméně závěr svého programu zpestřili známým hitem Lion Sleeps Tonight :-). Během jejich koncertu bylo v baru dost rušno, hodně lidí tam sedělo jako v normální hospodě a bavilo se, tak jsme se trochu báli, že nebudeme slyšet, ale když jsme nastoupili, tak to tam celé umlčeli hlasitým „ššš!.“ :-). Po našem vystoupení, které mělo dle nadšených výkřiků docela úspěch, nastoupili zase oni a pokračovali ve svých lidovkách. Na závěr tohoto bloku do publika rozdali jakési minizpěvníčky a zpíval celý bar. Potom nás přizvali na pódium a zpívali jsme s nimi. I když jsme tedy většinu písní neznali (o to větší sranda to byla :-)), pokoušeli jsme se zpívat alespoň některé vlezlé refrény :-). Ale třeba takový What Shall We do with a Drunken Sailor jsem si skoro dal celý (pozn. Zdenda ;-)). Nenechali jsme se zahanbit a na závěr přisadili ještě pár českých lidovek, což rovněž sklidilo velký úspěch. Končili jsme někdy kolem půl jedné ráno, kdy jsme se po závěrečném obdarování jejich sbormistra pěknou knížku o České republice postupně rozešli do svých nových domovů – rozdělili si nás mezi sebe a ubytovali ve svých bytech.

Gent

Hasselt

1. května 2008 (čtvrtek) – Odjezd z Hasseltu, biofarma

Na druhý den ráno jsme měli připravenou domácí snídani a po ní se sešli v bytě u jednoho z členů hasseltského sboru, kde snídaně volně pokračovala. Při ní jsme se dozvěděli, jak na nás byli perfektně připravení! Kdybychom opravdu přijeli už odpoledne, jak jsme původně plánovali, bylo pro nás nachystáno například deset ručníků, pokud bychom se chtěli osprchovat, lednice plná piva nejrůznějšího druhů, k dispozici sousta letáčků a mapek, kam se můžeme jít podívat, kde je jaká dobrá a levná restaurace, prostě dokonalá příprava a takhle jsme ji nevyužili, jaká škoda! 🙂 Dokonce si jeden z nich (Lenčin nejoblíbenější :-)) dal tu práci, pročetl celé naše stránky a zjistil, že nerozumí absolutně ničemu :-D. Prý si tedy alespoň vytisknul všechny naše fotky a připsal k tomu jména, aby nás poznal :-). Budeme muset zapracovat na anglické verzi stránek. Na závěr jsme každý dostali jejich CDčko a jako společný bonus – vázu. Akce to byla nadmíru příjemná, rozloučili jsme se a vydali se zpátky do Destelbergenu. Naštěstí se už žádné zácpy nekonaly, takže jsme se domů dostali v pohodě před polednem.

Rychle jsme se naobědvali a pokračovali ve středečním plánu, tedy návštěvou bio-farmy. Káťa nás „varovala“, že tam možná budeme něco dělat, ale mělo to spíš být něco jako vytváření balíčků biopotravin, které tam vypěstovali a které pak měli jít přímo ke koncovým spotřebitelům. Dostali jsme se ale k jednomu takovému velkému sudu s ne příliš vábně vypadající vodou, do kterého bylo ponořeno dlouhé míchadlo, jehož druhý konce byl připevněn nahoře k trámku. Jan nám vysvětlil, že každoročně tady mají takový zvyk – nebo možná spíš rituál. Do kozího rohu dají kraví trus, celé to zakopou na nějaký čas pod zem, kde to prý nabírá jakousi kosmickou energii. Poté to celé vyjmou a obsah rohu vyklopí do sudu s vodou. Ta voda se pak musí nepřetržitě jednu hodinu míchat. No a právě v tento okamžik jsme přišli my :-). Každý z nás tedy asi pět minut míchal, aby to tak nějak vyšlo. Ani to moc nesmrdělo, spíš to byla taková špinavá, hlínovitá voda. Když jsme pak domíchali, dostali jsme každý holínky, malý kbelík a velkou malířskou štětku. Do kbelíku každý z nás dostal trochu této zázračné vody, která se rozředila normální čistou vodou. S tím jsme pak šli na pole, každý pěkně do jedné brázdy a rozstřikovali jsme ten zázrak pomocí malířské štětky po okolí. To vznikly fotky! Oktet hnojí pole! 😀 Když jsme tímto způsobem posvětili všechna pole, co tam měli, odebrali jsme se zpátky do farmy.

Po řádném umytí jsme se šli podívat do místního biokrámku a každý si dle svého nakoupil z výběru místních produktů. Po chvíli jsme tedy museli nákup přerušit, protože nastal čas domluveného koncertu. Vyšli jsme před obchůdek, kde už vznikalo improvizované pódium a kde jsme zazpívali pro faremní osazenstvo plus některé další lidi, kteří se na nás přijeli podívat. Dokonce se na nás přijel podívat i sbormistr z Hasseltu se svou ženou, kteří měli v plánu na prodloužený víkend „stanovat“ ve svém karavanu někde poblíž Gentu. To bylo fajn :-). Po skončení koncertu jsme dokončili nákup v biokrámku. Dokonce jsme od paní za pultem, která byla z koncertu nadšená, dostali i nějakou tu slevu.

Po návratu domů, jsme našim domácím uvařili večeři. Nejprve česnečku – ta se opravdu povedla – hlavně díky biobujónu, který měli ve svých domácích zásobách. Jako druhý chod jsme udělali bramboráky, taky moc dobré a snad i měly úspěch! 🙂

Biofarma

1. května 2008 (pátek) – Brusel

Dnešek jsme si chtěli udělat odpočinkový, tak jsme se dlouze vyspali a někdy po poledni se jeli podívat do Bruselu. Zaparkovali jsme na okraji centra a vydali se směrem do jeho historické části. Prošli jsme kolem evropského parlamentu a sousedním černošským ghettem :-). Káťa nás pro tuto chvíli opustila, jela do nedalekého městečka Dworp na zahájení ergoterapeutického kurzu, na který měla po týdnu s námi navázat.

Nebyl by to snad správný sborový zájezd, kdybychom si nezkusili něco vyzpívat na ulici :-). Nejvíc se styděla Sylva a Evička, ale nakonec to zvládly, holky statečný ;-). Nejprve jsme si vlezli do jedné pěkně vypadající pasáže, kde jsme stihli zazpívat dvě písničky, než nás přišla (slušně) vykázat místní ochranka, protože v galerii prý není dovoleno zpívat (škoda, tak pěkně to tam znělo). Zeptali jsme se, kde můžeme, a dozvěděli se, že kdekoliv venku na ulici. Nějaká Francouzka se nás zastávala, že zpíváme krásně, aby nás tam nechal :-). No i tak jsme si za tu chvilku stihli vydělat třináct Euro :-). Hledali jsme tedy místo venku, což se ukázalo jako celkem obtížný úkol, neboť v historickém centru byla všechna vhodná místa obsazena. Nebo ne všechna, ale dalo nám práci najít nějaké vhodné, kde bychom se nerušili s nějakým umělcem vedle nebo aby to byla jen pěší zóna bez aut. Nakonec jsme ale našli a zazpívali. Měli jsme úspěch, za nějakých pětadvacet minut jsme si vydělali něco přes 40 Euro, celkem slušný výdělek :-). Potom jsme si dali ještě na chvíli rozchod a pak už zpátky k autům a do Destelbergenu.

Doma jsme potkali naše hostitele a jejich známé, kteří u nich byli na návštěvě. Jeden z nich byl Peruánec, takže Lenka byla konečně ve svém živlu, protože si mohla popovídat španělsky, potom Němka a nakonec Brazilka (trochu podobná paní domácí – ale prý to snad nebyly ani příbuzné). Dnes, pro změnu, uvařili zase naši hostitelé nám. Bylo to nějaké upečené maso s hranolky :-). Po večeři se pak návštěva přesunula do kuchyně za Simone a my jsme zůstali v obýváku s Janem, který nám povyprávěl něco ze svého života. Docela zajímavé vyprávění. Mimo jiné jsme se dozvěděli, že umí asi čtyři jazyky. Prý teď mají v nejbližších letech se ženou v plánu odstěhovat se do Brazílie. Jejich kluci v Belgii vyrostli, a tak samozřejmě nikam nechtějí, takže ti tady zůstanou. Nejdříve tedy za dva roky, až tomu mladšímu bude osmnáct. Také nám vyprávěl, jak měnil zaměstnání a že tohle „farmaření“ je práce, u které vydržel zatím nejdéle. No prostě další příjemně strávený večer.

2. května 2008 (sobota) – Destelbergen, zahradní party

A byl tu poslední den. Začali jsme ho podobně jako včera – dlouhým spánkem. Přes celý den probíhala příprava na večerní zahradní party, kterou prý každoročně Jan se Simone u sebe doma pořádají. Mělo přijít nějakých sedmdesát lidí, tak jsme byli zvědavi, jak se to tam všechno může vejít. Občas někdo s něčím pomohl, ale jak říkal Jan: „je více lidí než práce“, takže většina z nás celý den příjemně proflákala ;-).

Odpoledne jsme zajeli pro Káťu do Gentu, ta se akorát vracela ze zahájení ergoterepeutického kurzu a pak jsme se i s ní šli projít po Destelbergenu. Zjistili jsme, že celá oblast rodinných domků je krásně zelená a opečovávaná. Došli jsme až do nějakého místního parku, kde jsme si udělali takovou kratší zkoušku (měli jsme zpívat ten večer na oslavě).

Když jsme se pak vrátili domů, bylo tam už docela dost lidí. Party se pomalu rozjížděla a my jsme se do ní s chutí zapojili. Hrála příjemná latinsko-americká hudba. Mezi hosty byla spousta různých národností, například Brazilci, Francouzi nebo Němci. Jedna Brazilka prodávala náramky a náhrdelníky z různých přírodních materiálů, takže naše holky si přišly na své. Pak přišla řada na nás, měli jsme asi pětadvacetiminutový koncertní vstup a myslím, že jsme se do aktuální nálady publika celkem trefili. Potom už večer tak nějak plynul, trochu se i tancovalo, obzvláště ta brazilská část hostů se tam pěkně ukázala :-). Moc pěkné rozloučení naší belgické výpravy.

Návštěva Destelbergenu

„Doma“ v Destelbergenu

3. května 2008 (neděle) – návrat domů

A máme tu odjezdový den. Ráno jsme se sbalili, rozloučili s domácími a vyrazili na cestu. Nejprve jsme zamířili do městečka Dworp, kde probíhal Kátin ergoterapeutický kurz. Měli jsme zde sjednaný poslední koncert před návratem do Prahy. Ten se konal v tělocvičně před publikem účastníků kurzu. Byla tu asi stovka mladých lidí, a i když to bylo v tělocvičně, opravdu jsme si to užili. Udělali jsme tím Kátě pěknou reklamu :-). Zpětně pak říkala, kolik pozitivních ohlasů na nás padalo :-). A i trička se líbila, dokonce hned po koncertu se jedna holka ptala, kde by si ho mohla pořídit (nevím, jestli pak psala do Pruhované kočky :-)). Sice jsme chtěli hned po koncertě vyrazit domů, ale ještě nás pozvali na oběd, takže směr Praha jsme vyjížděli až někdy kolem půl druhé odpoledne.

No a co dodat k cestě zpátky. Probíhala hladce a myslím, že i rychleji. Ještě předtím jsme se tedy vrátili zpět do Bruselu, kde jsme vyhodili Evičku, která odtud jela vlakem do Berlína. Jedna komická situace nastala kdesi v Německu, kdy na jednom sjezdu z dálnice Dan zahlásil do vysílačky „budeme sjíždět“ (což se dělalo v podstatě jen velmi výjimečně, kdy nebyla situace zcela jasná a přehledná – obzvláště jako třeba tady), načež se ozvala Sylva „tady už to nemusíš hlásit, tady jsou směrovky na Prahu, tady už se ztratit nemůžeme“. Sjeli jsme na prvním sjezdu, a abychom se opravdu dostali na správný směr, muselo se ještě přeřadit do levého pruhu, jinak ten samý by nás odvedl zase zpátky, odkud jsme přijeli. No a když se Zdenda v prvním autě správně přeřadil do levého pruhu a sjel tedy na správnou dálnici, tak se po chvilce z vysílačky ozval Sylvin hlas: „Aha, tak asi musíte hlásit“ a pak už jen následovalo chrčení vysílačky z druhého auta, které se opět vracelo zpátky do Belgie :-D. Chvíli to trvalo, ale nakonec jsme se o pár desítek kilometrů dále sešli a opět pokračovali společně do Prahy.

Poslední hodiny za volantem, které jsme absolvovali až po půlnoci, už byly, pravda, poněkud náročnější, ale Dan skvěle plnil funkci „budiče“ a pořád něco povídal :-). Zpátky do Prahy jsme se dostali až po druhé hodině ranní. Všichni po dlouhé cestě trochu unavení, ale myslím, že spokojení… 🙂